Přírodní barvení vlny – další letošní pokusy

Během letošního roku jsem se pustila do přírodního barvení vlny opravdu ve velkém. Tedy ve velkém pro svou potřebu, ještě jsem stále nepřišla na to, jak efektivně barvit několik klubek najednou, ale o tom už v samotném článku.

Přírodní barvení vlny - zelená, oranžová, béžová, žlutá, fialová, hnědá

Můj obecný postup se trochu změnil

Jak jsem barvila první letošní klubka, se můžete dočíst v článku Přírodní barvení vlny – první pokusy. Jednalo se o postup značně zdlouhavý, neefektivní a, jak jsem během léta zjistila, i zbytečně náročný. Na druhou stranu – člověk se stále učí a já jsem na úplném začátku toho, čeho se dá s přírodním materiálem dosáhnout.

Ráda své pokroky zaznamenávám, beru proto informace z odkazovaného článku a doplním je o to, k čemu jsem během léta dospěla.

Můj předchozí postup
  • Používám 30l zavařovací hrnec s teploměrem a venkovní ohniště.

  • První den odpoledne zatopím pod směsí přírodního barviva a vody, nechám dojít téměř (nebo úplně) k varu a tak hodinu nechám probublávat.

  • Do druhého dne odpoledne nechám přírodní barvivo louhovat, poté jej vyjmu ven.

  • Do studené barevné lázně vložím vlnu krátce vymáchanou v octu a trochu octu naleju i do lázně.

  • Zahřívám přibližně do teploty 80 °C, na níž se to snažím cca půl hodiny udržet, průběžně promíchávám.

  • Následně nechám vychladnout do dalšího dopoledne.

  • Obarvenou vlnu vyjmu ze studené lázně a vyplachuji podobně studenou vodou, dokud pouští barvu.

  • Schnout nechávám ve stínu.

  • Na druhý (případně i třetí) nálev používám vychladlou barevnou lázeň ještě týž den, kdy z ní vyjmu obarvenou vlnu z první (resp. druhé) várky.
Můj aktuální postup
  • Hrnce už mám dva a místo ohniště používám venkovní topeniště.

  • Tento krok jsem spojila s tím dalším. Po dohodě s lidmi, kteří se barvení věnují déle než já (odkazy níže), jsem dospěla k názoru, že je to úplně zbytečný krok.

  • Barvivo vkládám do studené lázně spolu s vlnou, zahřívám obojí najednou.

  • Vlnu i nadále krátce namáčím ve studené vodě a properu v troše octa. Další ocet do lázně nepřidávám.

  • Zahřívám klidně do varu a přikládám do ohně, dokud mě to baví nebo dokud mám čas. 🙂

  • To většinou dodržuji, případně vyjmu a nechám před propráním vychladnout v míse bez vody.

  • Tento bod je stále aktuální.

  • Nechávám schnout i na sluníčku.

  • Pokud chci další nálev, nechám ho buď do dalšího dne, nebo ho nechám alespoň trochu vychladnout, aby vlna nešla do příliš horké vody (ta má vlažnou i teplou zvládá bez plstnatění, u jiných nemohu soudit).

Přírodní barvení vlny – zelená, oranžová, červená, béžová, žlutá, fialová, hnědá a další

Odstíny zelené

Typická výrazně zelená, jak ji vídáme běžně v přírodě, představuje poměrně velký problém. Dosáhnout se jí dá nejspíš jen spojením modrého a žlutého barviva, např. indiga a kurkumy. Na indigo se teprve chystám, takže jsem se musela spokojit s méně výraznými odstíny zelené barvy.

Zatím jsem vyzkoušela toto:

  • kopřiva (nať) + modrá skalice,
  • třezalka (kvetoucí nať) ,
  • bez (list),
  • svízel (nať) + kamenec.

Nejzajímavější zelená podle mě vyjde z listů bezu černého (sbírala jsem je někdy v červnu) a svízele (koupila jsem již sušenou nať) v kombinaci s kamencem. V případě kopřivy jsem musela použít velké množství modré skalice i čerstvé kopřivy, aby byla barva alespoň trochu výrazná, a vyšla z toho taková neurčitá khaki.


Odstíny hnědé

Hnědé odstíny jsou díky ořešáku asi nejsnáze dostupné, ale dosáhnout se jich dá i jinak.

Vyzkoušeno mám:

  • ořešák – nezralé plody,
  • ořešák – list,
  • bez – plody (bez mořidel).

Mladé zelené ořechy (vevnitř ještě gelovité) sbírané tak, jak na přelomu jara a léta opadají, to je to nejlepší hnědé barvivo. Tak krásná sytá hnědá nevyšla ani z listů, ačkoli ta se jí dost blížila. Na fotce není, už to klubko nemám, ale vězte, že byla ještě sytější než to první klubku zleva. 🙂 Celkem zajímavá hnědofialová vyšla i z bezinek, k nimž jsem nepřidala žádné mořidlo.

Jen by mě zajímalo, jak se dá docílit té pěkné béžové, kterou jsem u pár lidí viděla. Když odeberu trochu barviva (zejména ořešáku) nebo když dám druhý nálev, vždycky mi vyjde našedlé cosi, co se hodí sotva jako podklad k výrazné barvě. Asi to příště zkusím ještě s nějakým mořidlem.


Odstíny žluté a béžové

Pro mě asi největší překvapení . Tak výraznou žlutou bych čekala jen od kurkumy, s níž jsem to už kdysi zkoušela na hedvábí. 🙂

Každopádně tyhle barvy má na svědomí:

  • zlatobýl + kamenec,
  • šťovík (nať),
  • cibulové slupky.

Nasbírala jsem zlatobýl kanadský, který se do Evropy dostal až v polovině 17. století, takže hnidopich by mohl namítnout, že se to na raný středověk nedá použít (a chemické barvivo ano?). Nicméně jsem dohledala, že v Evropě jsou původní příbuzné druhy, které nejspíš barví podobně, což mám v plánu příští rok vyzkoušet. 🙂 Stejně tak musím vyzkoušet další žluté rostliny, které mám připravené a nasušené, např. vratič (kvetoucí nať) a svízel (kvetoucí nať).

Neurčitá béžová z nasušeného šťovíku mě také překvapila a cibulové slupky asi netřeba zdlouhavě popisovat. Barví krásně, ale nikde jsem nedohledala spolehlivý zdroj k tomu, zda v raném středověku a dříve znali klasickou žlutou cibuli. Názory se totiž dost různí, takže kdo ví.


Odstíny oranžové, okrové a červené

Červené barvivo jsem zkoušela jen jedno – kořen mořeny barvířské.

Mořena – rostlina, která má velký význam pro celý středověk i pozdější dobu. Prý barví do krásné syté svítivě červené. Inu, zkoušela jsem to s ní víckrát a nepochodila jsem. Na první pokus jsem získala tmavě vínovou (bez mořidel), na druhý pokus okrovou (s kamencem), zato však krásně výraznou, to se musí nechat. Já ale ten správný poměr vyzkoumám a červená bude! 🙂

Oranžové klubko vzniklo z cibulových slupek.


Odstíny fialové

Letošní největší experiment – fialová z bezinek.

Na jednom zdroji (tu) jsem narazila na to, že se dá barvit i plody bezu černého a pak už jsem celé léto jen netrpělivě čekala, až dozrají. Dočkala jsem a dočkala jsem se i vytoužené fialové barvy, ačkoli to rozhodně nebylo zadarmo. První dvě klubka (bez mořidel) vyšla podivně dohněda a najdete je na fotce výše.

Do další várky jsem tedy zkusila přidat kamenec a vyšlo to! Z druhého nálevu už ale zase vyšlo našedlá/nahnědlá neurčitá barva, takže bezinky za sebe doporučuji jen na jedno použití. Při třetím pokusu jsem přidala ještě více kamence a barva vyšla trochu více do modra a méně do růžové. Líbí se mi obě. 🙂


Odstíny šedé

Pěknou šedou dostanete jednoduše, stačí dubová kůra, která hezky barví i na druhý nálev.

Na fotce se nachází ještě nepovedené barvení s měsíčkem (bylo ho málo) a původní bílá vlna.


Pár poznatků na závěr

  • Pokud chci zaručeně sytou barvu, a to takovou, jakou přibližně předvídám, musí se barvit pouze jedno klubko najednou. U více klubek najednou je výsledek dost nejistý (většinou odstíny padají do vyblitých odstínů).
  • Hodně barviva a málo vody – to je naprostý základ všeho. Víc vody než těsně nad vlnu (případně barvivo) nemá smysl.
  • Odhadnout množství mořidla? To je taková alchymie, že mi bude ještě dlouho trvat, než si udělám nějaký smysluplný závěr. 🙂

Toliko k mému letošnímu experimentování. Na zimní tkaní mám připraveno a už se těším, jaké karetky z těch všech přírodních odstínů vylezou. 🙂


Zdroje a odkazy

Za cenné poznatky k barvení děkuji:

  • Daně ze skupiny Jágeri, díky níž jsem ten složitý postup vyměnila za ten zjednodušený;
  • Verče Dlouhé, která se barvení věnuje už mnoho let a s níž jsem se o barvení bavila dlouho předtím, než mě vůbec napadlo to vyzkoušet;
  • Lucce Rucké z archeoparku v Chotěbuzi, u jejíhož stolku na Dni středověkých řemesel v Liptálu jsem mohla oči nechat na tom množství přírodních barev.

Další zdroje se kryjí s těmi v minulém článku, ale patří i sem:

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *